Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předložení návrhu zákona Poslanecké sněmovně předcházela iniciativa senátora Jaroslava Kubery, který předložil Senátu návrh zákona (27. 3. 2006). Tento návrh zákona byl rozeslán senátorům (31. 3. 2006). Návrh zákona byl Senátem[1] následně předložen Poslanecké sněmovně (11. 8. 2006).
Návrh zákona byl předložen předsedovi Poslanecké sněmovny se všemi náležitostmi[2], tak jak to vyplývá z platných právních norem. Předseda PS návrh zákona podstoupil organizačnímu výboru (§ 87 odst. 1, zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny). Dále neprodleně rozeslal návrh zákona všem poslancům a poslaneckým klubům, tak jak to vyplývá ze zákona[3]. Jelikož navrhovatelem zákona nebyla vláda, byl jí návrh zákona zaslán k vyjádření (§ 87 odst. 2, zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).
Návrh ústavního zákona předložený PS senátem
Návrh ústavního zákona předložený Poslanecké sněmovně, se týkal změn čl. 35 Ústavy ČR[4]. Senát navrhl doplnit jmenovaný článek o nový důvod rozpuštění Poslanecké sněmovny v důsledku demise vlády. V praxi by to pak znamenalo, že v případě podá-li vláda demisi, bude moc prezident republiky zvážit situaci a rozhodnout se pověřit někoho sestavením nové vlády nebo navrhnout Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas se svým rozpuštěním. Poslanecká sněmovna by pak mohla odmítnout vyslovit souhlas se svým rozpuštěním (a to za předpokladu sestavení akceschopné vlády) nebo vyslovit souhlas s návrhem prezidenta na své rozpuštění (v takovém případě by se konaly volby do PS). Senát chce tak předcházet mimoústavnímu řešení, které nastává v případě krácení volebního období Poslanecké sněmovny.
Čl. 35 (platné znění článku)
(1)     Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže:
a.      Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
b.      Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c.       Zasedání Poslanecké sněmovny, bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,
d.      Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
(2)     Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.
 
Čl. 35 (navrhované znění článku)
(1)     Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže:
a.      Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
b.      Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c.       vláda podala demisi a s návrhem prezidenta republiky na rozpuštění Poslanecké sněmovny vyslovila souhlas nadpoloviční většina všech poslanců,
d.      zasedání Poslanecké sněmovny, bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,
e.      Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
(2)     Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.
Vláda zaslala, dle § 87 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, dne 15. 9. 2006 své stanovisko předsedovi Sněmovny. Stanovisko vlády (s připomínkami) k navrhovanému zákonu bylo rozesláno všem poslancům. Organizační výbor doporučil předsedovy PS projednání návrhu zákona a dále pak přikázal tento návrh k projednání Ústavně právnímu výboru a určil zpravodaje[5] pro první čtení (dle § 88 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).
Stanovisko vlády k senátnímu návrhu ústavního zákona
Vláda projednala a posoudila senátní návrh ústavního zákona a doporučila, aby byl dopracován ve smyslu uvedených připomínek:
1.       Ustanovení čl. 35 odst. 1 písm. c) Ústavy doplněno tak, že se bude vztahovat i na případ, kdy prezident republiky odvolá vládu, která demisi nepodala, ač tak byla povinna učinit[6]
2.       Čl. 62 Ústavy doplnit o pravomoc prezidenta republiky podat Poslanecké sněmovně návrh na vyslovení souhlasu s jejím rozpuštěním[7]
3.       Nové ustanovení by se mělo vztahovat, jak na demisi vlády jako kolektivního orgánu, tak na demisi předsedy vlády[8].
Vláda upozorňuje na to, že navrhovaná úprava nestanovuje žádnou lhůtu, do kdy se Poslanecká sněmovna musí usnést na návrhu prezidenta republiky o svém rozpuštění. Dále pak poukazuje na fakt, že navrhovaná změna opomíná podmínky stanovené čl. 66 Ústavy. Tento článek pojednává o situaci, která nastane v době neobsazeného úřadu prezidenta republiky (viz čl. 66 Ústavy). Nastane-li taková situace, část pravomocí prezidenta republiky vykonává předseda vlády a předseda Poslanecké sněmovny. Předseda PS pak má kromě jiného i pravomoc rozpouštět Poslaneckou sněmovnu (čl. 62 písm. c Ústavy). Navrhované ustanovení by pak nemohlo být použito, protože by neměl kdo podat Poslanecké sněmovně návrh na vyslovení souhlasu s jejím rozpuštěním.
Stádium projednávání návrhu zákona je poměrně složité. Projednávání návrhu zákona (schválení či neschválení) probíhá nejprve v Poslanecké sněmovně podle zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a Ústavy ČR. Schválená návrh zákona PS neprodleně postupuje Senátu. Senát se při projednávání zákona řídí Ústavou ČR a zákonem č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.
Prvé čtení návrhu zákona bylo zahájeno na 6. schůzi (7., 8. 11. 2006) PS. Senátní návrh ústavního zákona uvedl tehdejší ministr zdravotnictví a senátor Tomáš Julínek, který byl jeho navrhovatelem. Po něm vystoupil zpravodaj Zdeněk Jičinský.
Během rozpravy v prvním čtení navrhl místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip odročení projednávání návrhu zákona do doby, než bude ustanovena Stálá komise pro otázky Ústavy České republiky[10]. První čtení bylo tedy přerušeno a odročeno do zřízení a ustavení stálé komise Poslanecké sněmovny pro otázky Ústavy České republiky (usnesení Poslanecké sněmovny č. 103).
První čtení proběhlo 8. 12. 2006 na sedmé schůzi Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna přikázala v usnesení č. 151 senátní návrh ústavního zákona k projednání ústavně právnímu výboru a stálé komisi PS pro otázky Ústavy České republiky.
Vyjádření ústavně právního výboru
Ústavně právní výbor projednal návrh zákona a vydal z něj (17. 4. 2009) záznam z jednání, který doručil poslancům. V záznamu ze dne 15. 4. 2009 nepřijal ústavně právní výbor žádné usnesení (z 12 přítomných poslanců, hlasovalo 6 pro, 5 proti a jeden se hlasování zdržel).
Stálá komise pro otázky Ústavy České republiky návrh zákona neprojednala.
Ve druhém čtení (6. 5. 2009) uvedl zákon navrhovatel Jaroslav Kubera. Po něm vystoupil zpravodaj ústavně právního výboru Zdeněk Jičínský, který seznámil poslance s námitkami výboru.
Po vystoupení navrhovatele a zpravodaje se konala obecná rozprava. Návrh zákona prošel obecnou rozpravou (Sněmovna nevrátila návrh zákona výboru k novému projednání[12]). Po obecné rozpravě proběhla rozprava podrobná[13], při níž poslanci podávali pozměňovací návrhy k senátnímu návrhu ústavního zákona.
Pozměňovací a jiné návrhy k senátnímu návrhu ústavního zákona
Poslankyně Kateřina Jacques: 1. V čl. 16 odst. 1 se číslovka 200 nahrazuje číslovkou 199; 2. V čl. 35 odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní: „c) vláda podala demisi a s návrhem prezidenta republiky na rozpuštění Poslanecké sněmovny vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců“; dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e).
Poslanec Marek Benda: dosavadní text změny ústavního zákona ve znění Senátu, nového písmene c), nahradit textem jiným: „V čl. 35 odst. 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: (2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, se kterým vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.“ Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
 
Třetí čtení návrhu zákona proběhlo 8. 9. 2009 na 60. schůzi Poslanecké sněmovny. V rozpravě byl podán návrh na opakování druhého čtení návrhu zákona (návrh byl podán poslancem Markem Bendou).
Hlasování o návrhu opakování druhého čtení návrhu zákona
Poslanecká sněmovna souhlasila s návrhem na opakování druhého čtení senátního návrhu ústavního zákona. Ze 183 přítomných poslanců se pro vyslovilo 170, proti byli 3.
 
Důvod vrácení návrhu zákona do druhého čtení?
Poslanci mají právo, jak vyplývá z § 95 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, podat ve třetím čtení návrh na opakování druhého čtení návrhu zákona. A o návrhu pak hlasovat. Návrhy zákonů se zpravidla vracejí do druhého čtení, aby mohly být podány pozměňovací návrhy a jiné návrhy. Třetí čtení, resp. jeho právní znění, umožňuje pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových apod.[15]
Jedním z hlavních důvodů, proč byl návrh zákona vrácen do druhého čtení, může být i to, že se třetí čtení konalo den před jednáním Ústavního soudu. Pouze připomínám, že dne 26. srpna podal poslanec Miloš Melčák stížnost k Ústavnímu soudu proti rozhodnutí[16] prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny ve dnech 9. a 10. 10. 2009. Spolu s rozhodnutím prezidenta republiky navrhl také zrušit ústavní zákon[17] o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny.
Ústavní soud 10. 9. 2009 vyhověl stížnosti Miloše Melčáka. Ve svém nálezu zrušil ústavní zákon o zkrácení volebního období. Tím pozbylo platnosti i rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní zákon o zkrácení volebního období je ústavně nepřípustný, jelikož obsahuje prvky individuality a retrospektivity namísto obecnosti a prospektivity. Tím došlo k porušení článků Ústavy týkajících se náležitostí demokratického právního státu.
Druhé čtení senátního návrhu ústavního zákona se konalo 11. 9. 2009 na 60. schůzi Poslanecké sněmovny. Po obecné rozpravě, následovala rozprava podrobná, ve které jednotlivý poslanci podávali pozměňovací návrhy k návrhu ústavního zákona.
Ve druhém čtení se poslanci usnesli na zkrácení[18] lhůty zahájení třetího čtení návrhu zákona. Ze 190 přítomných poslanců se pro vyslovilo 149, proti bylo 8.
Pozměňovací a jiné návrhy k senátnímu návrhu ústavního zákona
A.       V čl. 16 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy doba čtyř let, na kterou jsou poslanci voleni, se zkracuje.“ Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. Pozměňovací návrh poslance Vojtěcha Filipa.
B.       V čl. 35 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.“ Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. Dále: V čl. 66 větě první se za slovo „e)“ vkládá slovo „f)“. Dosavadní čl. II uvést v tomto znění: „Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.“ Dále: Vložit nová článek II., který zní: „Ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, se zrušuje.“ Dosavadní čl. II označit jako čl. III. Pozměňovací návrhy poslance Marka Bendy.
C.       (doplnění návrhu poslance Bendy) V čl. 25 se znění písmene e) doplňuje slovy: „podle čl. 35 odst. 1.“ Dále: V čl. 25 se za písmeno e) doplňuje nové písmeno f), které zní: „f) prvním dnem voleb do Poslanecké sněmovny, jde-li o rozpuštění Poslanecké sněmovny podle čl. 35 odst. 2.“ Dále: V čl. 33 odst. 1 se za slova „Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny“ vkládají slova „podle čl. 35 odst. 1.“ Dále: V čl. 34 odst. 4 se za slova „nebo jejím rozpuštěním“ nahrazují slovy „jejím rozpuštěním podle čl. 35 odst. 1 nebo dnem voleb do Poslanecké sněmovny, byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna podle čl. 35 odst. 2.“ Dále: V čl. 35 se za nový odstavec 2 vkládá odstavec 3, který zní: „(3) Rozpustí-li prezident republiky Poslaneckou sněmovnu podle odstavec 2, skončí volební období prvním dnem voleb do Poslanecké sněmovny.“ Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 4. Dále: V čl. 66 poslední větě se za slova „uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna,“ vkládají slova „podle čl. 35 odst. 1.“ Pozměňovací návrhy poslankyně Zuzky Bebarové-Rujbrové.
D.       V čl. 16 odstavec 1 zní: „(1) Poslanecká sněmovna má 199 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let.“ Pozměňovací návrh poslance Michala Doktora.
E.        V čl. 27 se odstavec 3 zrušuje. Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 3 a 4. Pozměňovací návrh poslankyně Evy Dundáčkové.
F.        V čl. 16 odst. 1 se číslovka 200 nahrazuje číslovkou 199. Dále: V čl. 35 odst. 1 se za písmeno b) vkládá písmeno c), které zní: „c) vláda podala demisi a s návrhem prezidenta republiky na rozpuštění Poslanecké sněmovny vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců,“ Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e). Pozměňovací návrhy poslankyně Kateřiny Jacques.
Třetí čtení senátního návrhu ústavního zákona se konalo 11. 9. 2009 na 60. schůzi Poslanecké sněmovny. Jak jsem již uvedla výše zákonná lhůta (72 hodin) třetího čtení návrhu zákona byla zkrácena na 48 hodin.
Po rozpravě následovalo hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích, které podali poslankyně a poslanci v podrobné rozpravě při druhém čtení. Hlasovalo se o pozměňovacích návrzích A – F (viz. červeně ohraničený text výše). Hlasování dopadlo následovně: Pozměňovací návrh A nebyl přijat, pozměňovací návrhy B byly přijaty, pozměňovací návrhy C nebyly přijaty, pozměňovací návrh D nebyl přijat, pozměňovací návrh E nebyl přijat, pozměňovací návrh F nebyl přijat.
Na závěr se Poslanecká sněmovna usnášela o souhlasu s návrhem zákona[19]. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas se senátním návrhem ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Ze 190 přítomných poslanců se pro návrh vyslovilo 149, proti bylo 8 poslanců.
Poté postoupila Poslanecká sněmovna návrh zákona Senátu.[20]
Předseda Senátu 11. 9. 2009 postoupil návrh zákona postoupená Poslaneckou sněmovnou organizačnímu výboru a rozeslal jej všem senátorům a senátorským klubům[21].
Organizační výbor přikázal návrh zákona k projednání Stálé komisi Senátu pro Ústavu a Ústavně-právními výboru. Oba výbory ve své podstatě doporučili senátorům, aby schválili zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
Jednání Senátu o návrhu ústavního zákona bylo zahájeno podle § 106 zákona o jednacím řádu Senátu. Po vystoupení navrhovatele a zpravodaje (Jiřiny Rippelové), zahájil předsedající obecnou rozpravu[22]. V obecné rozpravě bylo navrženo, aby byl zákon schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou[23]. Po ukončení obecné rozpravy se přistoupilo k hlasování schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou[24].
Senát schválil návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
Schválený ústavní zákon, kterým se mění zákon č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky, podepsal předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček, prezident republiky Václav Klaus (12. 9. 2009) a předseda Vlády Vladimír Fischer (14. 9. 2009).
Schválený zákon byl vyhlášen 14. 9. 2009 se Sbírce zákonů v částce 99 pod číslem 319/2009 Sb.
319
ÚSTAVNÍ ZÁKON
Ze dne 11. září 2009,
kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:
Čl. I
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb. a ústavního zákona č. 515/2002 Sb., se mění takto:
1.       V čl. 35 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.“
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
2.       V čl. 66 větě první se za slovo „e)“ vkládá slovo „f)“.
Čl. II
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
 


[1] Podle čl. 41 odst. 2 Ústavy návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávního celku.
[2] Návrh zákona musí obsahovat důvodovou zprávu (§ 86 odst. 3, zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny), dále návrh zákona splňoval kritéria daná § 86 odst. 5, zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
[3] § 87 odst. 2, zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
[4] Čl. 35 Ústavy pojednává o možnostech rozpuštění Poslanecké sněmovny.
[5] Prof. JUDr. Zdeněk Jičínský, DrSc.
[6] Čl. 75 Ústavy, podle kterého prezident republiky odvolává vládu, která nepodala demisi, ač tak byla povinna učinit.
[7] Prezident republiky nemá přímo z Ústavy takovou pravomoc (viz. čl. 62 a 63 Ústavy)
[8] Vláda poukazovala na to, že i když má demise předsedy vlády automaticky za následek pád celé vlády, jde dle Ústavy o dva odlišné akty.
[9] § 90 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
[10] Návrh na odročení navrhuje poslanec, aby projednávaný návrh nebyl rozhodnut ihned, ale aby se o něm hlasovalo buď v době pozdější, vyjádřené určitým časovým údajem, nebo pod podmínkou, která musí být nejprve splněna, anebo aby jednání bylo odročeno na dobu neurčitou (§ 63 odst. 1 písm. a zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).
[11] §92, 93 a 94 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
[12] §93 odst. 2
[13] §94 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
[14] §95 a 95a zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
[15] § 95 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
[16] Rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignované předsedou vlády.
[17] Ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny.
[18] Třetí čtení návrhu zákona lze zahájit nejdříve za 72 hodin po doručení pozměňovacích, popřípadě jiných návrhů poslancům. Lhůta podle věty první může být na návrh navrhovatele a se souhlasem Sněmovny zkrácena, a to nejvýše na 48 hodin. Návrh na zkrácení lhůty podle věty první musí být podán ve druhém čtení v rámci podrobné rozpravy (§ 95 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).
[19] K přijetí ústavní zákona je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců (čl. 39 odst. 4 Ústavy ČR).
[20] Čl. 45 Ústavy ČR.
[21] § 98 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu.
[22] § 108 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu.
[23] § 108 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu
[24] § 108 odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu; ústavní zákon musí být schválen třípětinovou většinou přítomných senátorů.
[25] Přijaté zákony podepisuje předseda PS, prezident republiky a předseda vlády (čl. 51 Ústavy ČR).
[26] K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen (čl. 52 odst. 1 Ústavy ČR).
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář